Text Vyvolavač Oldřicha Mikuláška se promítl do podoby objektu z drátů o výšce 210 cm. Socha je zapuštěna do robustního betonového soklu se signaturou. Vyvolavač je vhodný do exteriéru i interiéru.

Mikuláškova báseň o životní beznaději coby metafoře šílené politické reality 50. let. 20. století se v době vydání (je součástí básnické sbírky Ortely a milosti z roku 1958) stala předmětem ostré kritiky.
Její smysl ale myslím dobře zachycuje i stav dnešní společnosti... Nebo ne?


Viděl jsem vyvolavače,
který pravil:
Dámy a pánové, vstupte!
Mluvil jménem červů a žížal,
této růžové nahoty země:
Kdo vejde k nim,
bude obrán na kost,
obraťte se na ně s důvěrou!
Řekl také: nebude už pláče,
jen ticho povane intimitou míst,
kde kdysi zachvíval se morek,
malými tunely vaší dutosti.
Vstupte!

Ale nikdo se nehlásil.
(...)
Tu onen vyvolavač
se rozlítil.

Když začal spílat ženám
grešlí ošoupaných
a mužům umnutců
a slinbab,
a znovu ženám, že se stydí zeď,
když bok svůj o ni otřou,
a znovu mužům,
že jsou kurořitky,
jimž by blatník v plískanici nasral,
zaplakal někdo v zástupu a křikl:
- On uráží!